,,Mám dítě s učitelem,,
Mám dítě s učitelem
Klára se v prváku zamilovala, svou školní lásku si vzala a má s ním dítě. Celkem klišé, kdyby Klářiným vyvoleným nebyl její třídní učitel!
„Na první setkání s ním si pamatuju, jako by to bylo včera. V září předstoupil před plnou třídu nás, vyjevených prváků, představil se a s rošťáckým úsměvem nám oznámil, že bude následující čtyři roky naším třídním učitelem. Byl úžasný: tmavé vlasy, hnědé oči, namakaná postava. Bylo to neuvěřitelné, ale začala jsem milovat školu. Měl nás na tělák a angličtinu, kterou jsem se najednou šprtala jak cvok. Viděla jsem ho za každým písmenkem v učebnici, v každém anglickém textu písničky...
Doma jsem myslela jen na něj a přemýšlela, jak to udělat, aby si mě všiml jinak než jen jako své studentky. Dokonce jsem začala po večerech běhat, abych měla na tělák vytrénovanou fyzičku. Já, největší lenoch na světě, jsem kvůli němu obíhala sídliště jako kometa.
Moje snažení mělo celkem úspěch, v anglině mě začal dávat všem za vzor a v těláku na mě sázel jako na favoritku všech školních turnajů. Nedělala jsem si žádné velké naděje, že by se do mě zamiloval. Byl přece o deset let starší, a navíc můj učitel. Taky jsem věděla, že má přítelkyni, občas na něj čekala před školou. Stačila mi jeho pozornost.
Zkrátka, byl takovou mojí platonickou láskou. Holky ze třídy tehdy žraly kluky z Lucie a Wanastovek, já si nad postel místo Kollera s Kodymem lepila fotky ze školních výletů, na kterých byl ON.
Láska na vodě
Koncem prváku jsme jeli se třídou v rámci tělocviku na vodu. Těšila jsem se, že s ním strávím celý týden, a zároveň šílela z představy, že pak začnou prázdniny a já ho dva nekonečné měsíce neuvidím.
Na vodě to bylo super. Hrozně jsme blbli, počasí vyšlo ideální, atmosféra parádní. Třídní nám dokonce nabídl, že mu můžeme mimo školu tykat a říkat mu jménem. Mimochodem, Standa je úžasný jméno, nemyslíš? Od začátku výletu jsem cítila, že v tom lítám čím dál víc. Vždycky když se naše pohledy střetly, se na mě tak nějak něžně usmál...
Nebo když jsem nastupovala do kánoe, podal mi ruku a podržel ji ve své o něco déle, než by se slušelo. Byla jsem čím dál víc zamilovaná a nemohla se dívat na to, jak s ním holky okatě flirtují. Naštěstí jejich pokusy o balení vtipně odrážel. Celou dobu se vlastně choval naprosto v pohodě. Musela jsem mu v duchu přiznat body, že je své holce věrný a k nepravostem ho nesvede ani pomrkávající tlupa puberťaček v plavkách.
Týden uběhl rychlostí blesku. Poslední den jsme měli strávit v jednom kempu - samozřejmě v duchu různých sportovních her. Hráli jsme volejbal, basket a vybiku. Vítězné družstvo mělo získat velký nanukáč a povolenku jít se v noci koupat do rybníka, takže šlo fakt o hodně! Právě vybíjená měla rozhodnout, kdo vyhraje. Byly to nervy, zůstala jsem na place jako jedna z posledních.
Kapitáni si přehazovali míč z jedné strany hřiště na druhou. Pořád jsem sledovala dráhu balonu a soustředila se na hru, ale pak jsem zaškobrtla pohledem o Standu, který seděl v trávě a díval se přímo na mě. Usmál se, nenápadně zdvihl palec a ukázal mi jedničku. Chtěla jsem se na něj taky usmát, ale v ten moment jsem koupila ránu míčem tak velkou, že jsem odletěla a švihla sebou o zem do štěrku. Pořádně jsem si sedřela kolena.
Standa ke mně přiběhl, vzal mě do náruče, odnesl do své chatky a vyčistil mi kolena dezinfekcí. Hrozně to pálilo, takže jsem si ani nemohla užít jeho blízkost. Když mi odřeniny zalepil náplastí, usmál se a řekl, že teď by mi měl splnit jako bolestné nějaké přání. Dívala jsem se mu do očí a řekla, že mám velkou prosbu, ale bohužel nesplnitelnou. Chvíli se na mě jen tak díval a pak mě mlčky pohladil po rozpuštěných vlasech.
Večer u táboráku na mě padla melancholie. Hrál na kytaru, díval se do plamenů a vypadal zamyšleně. Pak se šli všichni koupat do rybníka, jenom já kvůli odřeným kolenům tvrdla na břehu. Dívala jsem se, jak po něm holky lezou, opatlávají ho a smějou se s ním, a bylo mi do breku.
Sebrala jsem se a šla se projít, abych si utřídila myšlenky. Vůbec nikdo mě beztak nepostrádal. Nakonec jsem obešla celý rybník a do kempu se vracela oklikou přes les. Trvalo mi to skoro dvě hodiny. Před branou kempu jsem na něj nečekaně narazila. „Kláro? Kdes byla?! Všude tě hledám, holky se o tebe bály...“
Trhla jsem neurčitě rameny a hodlala co nejrychleji zapadnout do chatky a spát, zaspat ten smutek a touhu a lítost a... „Kláro? Stalo se ti něco?“ Předběhl mě a zastoupil mi cestu. Dívala jsem se na špičky svých tenisek. Potichu jsem popotáhla. „Kláro? Ty brečíš?“ Objal mě, přitiskl k sobě a pohladil něžně po zádech. A pak mě políbil!
Školní těhulka
Podlamovala se mi kolena, připadala jsem si v jeho náručí jak hadrová panenka. Když jsme se od sebe odtrhli, abychom se trošku vydýchali, úplně jsem se klepala. Byla jsem nadoraz šťastná! Šli jsme se projít a do čtyř do rána si povídali. Vyprávěl mi, jak jsem se mu celou dobu líbila, ale bál se mi jako učitel něco naznačit.
Ráno jsme před spolužáky dělali jakoby nic, jen jsme si tajně vyměňovali spiklenecké úsměvy. Strávili jsme spolu celé prázdniny a bylo to super, připadalo mi, že chodím s normálním klukem, a ne s učitelem. O to těžší byl v září návrat do školní lavice. Neměli jsme na sebe tolik času a navíc bylo těžké náš vztah utajit.
Při jeho hodinách jsem se nesoustředila, pořád jsem myslela na to, že musíme naši lásku skrývat. Kdykoli mě vyvolal, hloupě jsem červenala a zakoktávala se. V prosinci jsem měla sedmnácté narozeniny a slavila je s ním na chatě. Samozřejmě jsme se milovali, jenže jsme zapomněli doma kondomy. Dávali jsme bacha, ale přesto jsem měla nervy, jestli dostanu menstruaci. Naštěstí jsem to dostala. Hrozně se mi ulevilo.
Jenže další měsíc mě píchalo v podbřišku a menstruaci jsem měla slabou, tak jsem šla ke gynekoložce. Ta mi řekla, že jsem v druhém měsíci těhotenství! Nevěděla jsem, co mám dělat. Bála jsem se to říct Standovi, myslela jsem, že se na mě vykašle. Tajila jsem to ještě dalších čtrnáct dnů, jenže pak jsem začala ráno zvracet.
Standa se na mě jedno víkendové ráno starostlivě zadíval a zeptal se: „Lásko, nejsi těhotná?“ Bušilo mi srdce. Položila jsem mu otázku, co by dělal, kdybych byla. „Vzal bych si tě,“ odpověděl. Tak jsem mu to vyklopila. Vůbec nebyl zaskočený. Celý den jsme plánovali, co dál.
Standa se rozhodl dát výpověď a hledat si místo jinde, abychom neměli problémy. Sice jsem byla téměř dospělá, ale nevěděli jsme, jestli by měl ředitel pro vztah učitel - studentka pochopení. Ještě ten večer šel Standa se mnou k nám. Naštěstí se nekonalo žádné velké drama, naši jsou věřící a na vnoučata se vždycky těšili.
Nejtěžší to bylo ve škole. Přijít a říct: Jsem v tom. Bála jsem se reakcí spolužáků, ale zachovali se skvěle. Dokonce jsem ani nemusela tajit, s kým miminko čekám. Prý na nás bylo od začátku vidět, že jsme do sebe s tříďasem zamilovaní. Čím víc se blížil porod, tím víc mě všichni obskakovali a pomáhali mi. V srpnu se mi narodila Anička a do třeťáku jsem nastoupila jako vdaná paní.
Na svatbě nám byli všichni spolužáci!
Se Standou nám to klape skvěle. Pořád nemůžu uvěřit, že s tím krásným sympaťákem, nad kterým jsem v prváku slintala ve školní lavici, mám dítě a že jsem jeho ženou..."
(Lenka Zlatníková, Cosmogirl)
Tak to je teda :-O
(anonym, 14. 3. 2012 19:26)